Zajížděcí jsem zvolil jako to správné adjektivum pro třetí rižský týden, doufejme, že i zbytek týdne bude takový. Zodpovědně totiž rozepisuji týdenní hlášení (tzn. čaulidko) už ve čtvrtek tak, abych na nic nezapomněl, když si ty týdenní poznámky nepíšu. Venku už padá první listí a na nějakou pěknou pláž už to spíš nevypadá.

Pondělí je vlastně takové čekání na večer - hraje se kvalifikační utkání Maďarsko versus Slovensko, na které se především my Češi, velmi těšíme. Ale nepředbíhejme, přes den dotahují týdenní hlášení z předchozího týdne, absolvuji druhou přednášku z Teorie her, kde si opakuji základní teorémy z teorie grup a nakupuji poslední zlevněné Lačplésy v Rimi (€.75 za pintu, no neber jich pár). Na večer balím něco slaného a míříme k Ugroslovanovi Ádámovi s plánem "koukneme na fotbal a tradá domů". Hehe, jasně. Po příchodu zjišťujeme, že se dokonce budou i péct brambory a dělat tzatziky. Aha. S dopomocí nejbližšího obchůdku dochucuji tzatziky (koprem samozřejmě) a dáváme péct první dávku brambor. Mezitím už Slováci za mohutně subjektivního komentáře slovenského komentátora vedou jedna nula. Večer každopádně postupuje, druhá dávka brambor letmo dosytí naše chutné žaludky a my Češi, i přes maďarské vyrovnání, slavíme česky-hořkou výhru Slováků - ale máme vás rádi, bratia!

Po fotbale užíváme společných chvil a zapínáme Aktivity - poprvé zjišťuji, že to má nějakou webovou verzi a také to, že vysvětlit "lesbický vztah" pantomimou ještě jde, s slovem "příběh" je to ovšem složitější. Po půlnoci už nechceme hlučit v bytě obývaném dalšími několika Indy a přesunujeme se na naše oblíbené místečko - otevřený prostor před Tallinas Pagalms (v tuto noční hodinu až nezvykle zcela prázdný), kde nacházíme opuštěný Tuktuk bez baterky, ale co bychom to byli za Slovany, kdybych ho nenahodili - a z pondělní noci myslím stačí.

Úterý můžu považovat za odpočinkový den, peru, uklízím a dotahuji nějaké věci do školy - především na VUT FIT zasílám žádost o zrušení předmětů (v neděli, kdy je tento text psán, je sice žádost schválená, ale předměty mám zaregistrované dál). Večer poté nejspíš první neoficiální sraz všech Slovanů a kde jinde než v doplňte si sami - krásné místečko. A také v poklidu vítáme nejspíš posledního příchozího Slovana Jakuba.

Na středu se těším - k odpoledni přichází má první hodina lotyštiny. Po obědě opět trochu můj fail, na zrušenou přednášku z výpočetní složitosti fakt chodit nemusím. Odpoledne poprvé navštěvuji Maximu, konkurenční obchod od Rimi, a mítně prozkoumávám okolí kolejí směrem od centra. Na basket si konečně zařižuju VUT VPN na aktuální instalaci OS, ovšem basketbalistům to nijak nepomohlo - i tak výborný výkon! Na první lotyštině potkávám Němce, se kterým jsme končili sobotní výlet na Kemeri, tak si spolu sedáme. K už stokrát zopakované [nákama pjétura] přidáváme postupně i základní konverzační slovíčka - takže Es esmu Joe. Es esmu no Čehyjas. Výslovnost dává Němcům a příchozím Asiatkám celkem zabrat, tím, že máme v češtině spoustu společných hlásek s lotyštinou, nemám zásadní problém. Večer plníme nejdříve mnohokrát známým cheapchillem, abychom se následně s Čechoněmcem Nicholasem připojil ke druhé skupině Slovanů, která již dorazila z ESN boat party. Tančíme až do ranních hodin, Garminy čítají kroky jako zběsilé.

Čtvrtek opět volný den, Riga se proměňuje do standardně podzimního vzhledu (tedy zataženo a fouká) a Slované si dávají společné oběd v menze ve sladěných barvách (nic domluveného, fakt náhoda). Mám menší DD, takže si foťákem vylepšuji náladu na druhém břehu Rigy.

Páteční dopoledne patří přednášce, která má na rozvrhu pro erasmáky rezervovány dvě hodiny, ovšem po nich se ukazuje, že si je přednášející zdvojnásobil - tak tedy dopoledne strávené na historii operačního systému UNIX - mezi dvaceti Lotyši a jedním spoluerasmákem Španělem jsem snad jediný, kdo aktivně už delší dobu používá OS z těchto ideologií (spočítal jsem si roky strávené s Linuxem jakožto hlavním OS a bude to už pěkných 7 let). Odpoledne patří procházkám po zdejších sekáčích, scháním podzimní bundu, kterou se mi za dopomoci rižského deště a pár Slovanů daří nalézt!

Na čtvrtou odpolední plánujeme návštěvu Museum of the Occupation of Latvia - silný zážitek, na Lotyšku se vyřádil kdo jen mohl a někteří dokonce dvakrát. Z tohoto zážitku se musíme trochu vzpamatovat, volíme společnou návštěvu čajovny (úsměvná hra se slovy, čajovně přezdíváme čajka, tak zase říkají na Slovensku rackovi - pár ujetých implikací a máme tu čajovna=racek). Večeři dáváme v oblíbeném Lidu (kde jsem poprvé zjistil, že na ISIC je 15% sleva, ehm) a den zakončujeme opět u Ádáma hraním her a povídáním o rodinných a sociálních tématech při svíčce. A potom je to poprvé, co jdu pěšky zcela střízlivý z centra až na Maskačku (slangový výraz pro moskevskou čtvrť, ve kterém bydlíme).

Na sobotu byl původně plánovaný ESN piknik na jednom z ostrovů, ten byl ovšem kvůli počasí zrušen, takže jsme si promptně domluvili výlet k majáku na druhou stranu Daugavy. Ne že by tam bylo nějak výrazně lepší počasí, ale chtěli jsme si opět užít západ slunce na pláži, tentokrát jsme přibalili i jídlo, ať můžeme i posvačit. Cesta s MHD až k pobřeží je velmi návyková, na měsíční jízdenku jsme všichni za nějakých 22 zastávek nedaleko Rižského zálivu a majáku. Cesta přes vesničku už taková sranda není, jednou si zacházíme, ale nakonec nacházíme pláž, po které míříme, za burácejícího větru, k majáku. Že by bylo nějaké velké teplo na chození bosky po pláži, to říct nemohu, ale musíme si užívat každého rižského sluníčka. Od majáku vede do moře ještě velmi mokré molo, na které se vydáváme postupně ve třech skupinách. Se Slovankou Aničkou si dáváme běh k menšímu majáčku na konci mola, příliv nám bosý běh rozhodně neusnadňuje - ale shodujeme se společně na tom, že bychom litovali toho, kdybychom do toho nešli. Každopádně mokré mám téměř vše, zahřívám se mangovým ciderem a mrkví. Cesta na zpět je trochu jiné kafe - moc se nám nechce znovu absolvovat plážovou cestu, volíme tedy průchod tmavým lesem mezi ploty s ostnatým drátem, rozpadlými přístavními budovami a cedulkami s upozorněním, že prostor hlídají kamery. Ale vydařilo se a my jsme mokří a unavení, ale spokojení dorazili do našich dočasných rižských domovů.

Již čtvrtá neděle na Erasmu poté ve znamená spršku venku, zpracovávání fotek, usrkávání černého čaje (který jsem si už koupil) a sepisování. Brzy to bude měsíc, co budu tady - no letí to.