Po nabitém víkendu a bez poznámek o minulém týdnu usedám k psacímu stroji a zkusím si vzpomenout, jak probíhal můj druhý, teď už studijní týden v Rize. Venku i přes postupující září svítí sluníčko, ačkoliv už můžeme pozorovat padající listí.

Druhým zářím mi začal semestr, což je o celých jednadvacet dní dříve, než kdybych zůstal ve své komfortní zóně na VUT a studoval dále doma. Jen naivně jsem si mohl myslet, že když tu má ESN moc rádo lidi, co přijedou, budou nás mít rádi i na univerzitě. V pondělí tedy plně studijně vybaven a natěšen vyrážím na univerzitu, abych našel místnost číslo 413. Po menze logicky mířím do čtvrtého podlaží (pozor pozor, v Lotyšku když vejdete do budovy, jste automaticky v 1. patře - žádné přízemí tu nemají). Místnosti se čtyřkou na začátku, to vypadá dobře. 411, 412, 414, 415... hmm, tak znovu. 415, 414, 412, 411. Ne, prostě žádná 413 na patře. Ptám se paní uklízečky, ptám se okolních studentů, hledám plánky a lituji toho, že jsem si věšteckou kouli nechal na kolejích.

Po desíti minutách narážím na studenta, co mi vysvětluje, že jediná 413 je o dvě budovy vedle. Aha, dobré vědět. Vyrážím tedy do černé budovy s lotyšskými nápisy připomínající matematický ústav. V právě rekonstruované budově zevnitř nacházím mezi lešením a pytli s pískem i přednáškovku 413! První přednáška z předmětu Teorie her, cirka patnáct lidí a snímky k prezentaci anglicky. Přichází přednášející a dává lotyšsky prvních dvacet minut. Potom se tedy ozývám a úspěšně přepínám jazyk na angličtinu - tato situace nenastala v pondělí rozhodně naposled. Každopádně ani v angličtině to není žádná sláva, přednášející přiznává, že bude letos Game theory přednášet prvně - no to se máme na co těšit.

Pondělí se také nese v tónu prvního deště - copak deště, normální bouřka přišla doprostřed Rigy. Bez deštníku, pouze v košili přečkávám v zákrytu autobusové zastávky, ovšem tohle bylo těsné. Měl bych si koupit deštník nebo alespoň bundu.

Úterý zahajuji přednáškou z paralelních algoritmů. Po již známých dvaceti minutách lotyštiny přepínám jazyk opět do angličtiny, tentokrát to jde mnohem snáze a bez diskuzí o tom, že předmět byl na seznamu anglicky přednášených předmětů. Každopádně mých patnáct lotyšských spolužáků na magistrovi mě musí milovat. Tento předmět, ačkoliv je jen za 3 ETCS, je jediný, který budu uznávat jako povinný na domácí studium (kde ho mám za 5 ETCS). Všechny zbylé mi fakulta uzná jako volitelné, neměl bych tedy přijít o jediný kredit (což rozhodně není standardem na VŠ v ČR) - takže Miluji Tě, mé VUT!.

Po paralelních algoritmech přichází má první nepovedená chvilka na University of Latvia. Po poledni mě čeká přednáška z Virtual Environments. Tedy Virtuální prostředí, řekl jsem si někdy v březnu - tedy virtualizace, virtuální mašiny, obrazy, emulace! Ačkoliv začneme anglicky a celou dobu jedeme anglicky, zjišťuji, že to nebude předmět pro mě. Jakápak virtualizace, virtuální a rozšířená realita! A velmi filozofický přístup typu "Je příběh v knížce virtuální prostředí?". Brr, to asi fakt raději ne - tyhle tři ETCS můžu oželit, ale uvidíme, co další předměty.

Úterní den s lehce depresivním rižským počasím zakončujeme v partě Slovanů v "české" restauraci "Sveiks, Švejk!", tedy něco jako Ahoj, Švejku! Slibují česká piva i česká jídla. No v rychlosti prolétáváme jídelní lístek a jídla naše země viděla spíš tak z letadla při přeletu z Francie do Ruska. Ale piva jsou česká, i ta Plzeň do teplé a suché sklenice se jakž takž dá.

Ve středu takový menší příklad všechno zlé je pro něco dobré. Ve 12:30 totiž začíná předmět Computional complexity, který by se u nás jmenoval nejspíš Výpočetní složitost - také se tím zabývá, Big-O notace a tak dále. To je všechno pěkné, kdybych na ten předmět chtěl původně chodit. Nechtěl jsem, ale šel jsem na přednášku s domněním, že chci. No domixované jak jen to jde. Ve výsledku si jej chci zapsat, protože mě přesvědčil přednášející, že to bude stát za to. Na začátek samozřejmě lotyšská dvacetiminutovka a potom přepnutí do angličtiny - taková normálka už. Po přednášce bereme ve dvou Slovanech a jednom Čechoněmcovi autobus a míříme na pláž. Velmi příjemně strávené zářijové odpoledne včetně místního piva, koupání, spánku na pláži a výborného černého německého humoru.

Čtvrtek mám školní volno, ideální čas pospat a si, vytáhnout z posledního šuplíku opět foťák a pochodit další část Rigy - daří se mi stvořit další stovka fotek z parků přilehlých centru. Na oběd míříme se Slovanem Šimonem do nového kampusu University of Latvia, kde se nám přes všech úžas z modernosti místních budov daří dostat až na střechu, takže přidávám dalších pár super fotek. Potom ještě navštěvujeme národní lotyšskou knihovnu, kterou už pár dní obdivuji zvenku a s podivem zjišťujeme, že není 24/7. No co, aspoň budeme věrnější našim univerzitním knihovnám, ze kterých je většina 24/7.

Pořád jsem nevymyslel ty fotky, už jsem něco hledal, ale neumím moc Jekyllem. Kdyby jsi, milý čtenáři, uměl, napiš mi prosím.

Pátek na osm třicet se dá, pro změnu přednáška začíná v lotyštině, tentokrát o UNIXu jakožto operačním systému - můj učitel Marek ze střední školy by byl rád. To je ovšem konec pozitiv z pátečního poledne. Po dvaceti minutách zvedám ruku a ptám se na přepnutí do angličtiny. Že se prý zeptá v anketě v systému, ale to vše. Další hodinu a půl poslouchám historii UNIXu v lotyšštině. No super. Páteční náladu si spravujeme společně se Slovany odpolednem na pláži, tentokrát i se západem slunce. Z karty potom tahám spoustu celkem povedených fotek nás všech z fotografy milované gold hour. Pátek zakončujeme v místní burgrárně, kam se za mnou zastaví i spolužáci a kamarádi ze střední, kteří si autem vyjeli na trip do Polska/Litvy/Lotyšska - díky Martine a Jirko, že jste se zastavili!

Sobota je ve znamení prvního velkého výletu s místní buňkou ESN - míříme na výlet ke Shrekovi do místních bažin Kemeri. Po menších orientačních problémech (a tedy i dalších cirka 20 km v nohou) dorážíme do bažin asi tak v slabé desetině původní skupiny - tedy, z vlaku nás vystoupilo cirka 150 a na závěrečnou vyhlídku jsme dorazili v desíti. Bylo to sice dál, zato horší cesta, řekl by klasik. Aspoň nám (a mé kartě ve foťáku) dávají vedoucí ochutnat místní přírody. Fotek je dost a zatím čekají na zpracování. Sobotu každopádně po víc jak 40 tisících krocích ukončujeme na malé bytové párty u jedné z vedoucích doma (1+kk je tak akorát pro sedm lidí, místní alkohol Balzám a pár piv). Domů až nečekaně brzo kolem sedmé a to nás čeká ještě neděle!

V neděli jsme totiž domluveni s klukama, co přijeli na výlet, na oběd a menší obhlídku města, což se taky kolem třetí hodiny děje. Dáváme oběd v Lidu, procházíme okolí centra a povídáme si o tom, co v okolí Rigy automobilem navštívili a co bych měl i já. Na závěr mi na kolejích předávají basu mé nejmilovanější Litovle a Šeráka, takže mi dělají velkou radost - díky kluci!

Nedělní večer patří menšímu úklidu, především fotek z pátka, ale také pokoji! I po dvou týdnech si to tu pořád užívám a doufám, že to jen tak nepřestane.

Pro příště, až budeš chtít zase psát, NEkupuj si k tomu 300g bloček místního sýra, nebo to zase sežereš na posezení.