Po první mé lotyšské hodině (tentokrát v lotyštině) usedám na lavičku před nádhernou lotyšskou národní operu, vybaven psacím strojem poznámkami z minulého týdne a velmi dobrým pocitem z toho všeho, co zážívám. Národní hrdost Lotyšů jde cítit na každém kroku a pro nás cizince je to velmi příjemné.

Pátek

V pátek nás čeká poslední ESN akce typu party, tentokrát ve standardním motivu vlajková party - tedy každý by se měl národně vyzdobit. Se Slovany se předem domlouváme na společné večeři v oblíbeném Lidu, takže si můžeme sdělit zážitky z našich bytečků, kolejí a výletů. Vege/vega sekce Slovanů si také přijde na své, takže Lido rozhodně doporučujeme všem k navštívení!

Odpoledne nás, studenty UL, čeká ještě uvítací přednáška v opravdu krásné aule na hlavní budově UL. Obsahově nic nového, ale dostáváme složku s nutnými dokumenty a rozvrhy - Faculty of Computing samozřejmě chybí, ale k nám už jsem dostal rozvrh předem od Beáty, zahraniční koordinátorky UL. Představuje se postupně univerzita, její studentská unie i ESN jako takové. Celkově zbytečně roztahané, ale aspoň se těším na další návštěvu krásné auly.

Na desátou večerní dorážíme na oblíbenou Tallin iela do onoho prostoru, jehož jméno jsem zapomněl. Tentokrát to tam žije o mnoho více, v každé garáži DJ scéna a na kraji i nějaká ruská párty pro uzavřenou společnost - uuh. A také zavřené bary ze čtvrtka jsou všechny otevřené, takže asi žádná páka/problém ze strany kontrolorů. Každý dáváme oblíbený nápoj a oblékáme vlajky - nikde ovšem žádní oblečení erasmáci - chabé. Musím upřímně přiznat, nepřipravil jsem se, takže těch vlajek zas tolik nemáme a spíš si je půjčujeme - nikde ovšem žádné další vlajky (přístup podobný jako na mezinárodní večeři).

Pomalu začíná ovšem přicházet první vrchol večera - slyšeli jsme totiž, že česká Šly panenky silnicí je známá i v Lotyšku, takže jsme to přece museli jít ověřit. Jsem ukecaný liberál, takže oslovuju náhodné spolunávštěvníky, zda jsou z Lotyška a pokud ano, pějeme (alespoň se tedy pokoušíme) jim společně s další Slovankou panenky na silnici. Většinou nic, až na čtvrtý pokus si slečna vybavuje, že to zná, ale nením nám schopna poradit - pátý pokus pro pána, do kterého bychom to rozhodně neřekli, je ovšem úspěšný! Pán dál odbroukává melodii a my vyhráli! Text tedy nezná, ani název, ale my jsme rádi víc než dost, hypotéza ověřena!

Naladěni v muzikální náladě přidáváme k pivu i zpěv dalších Slovanských písní, včetně pro mě srdcových věcí od HS - díky bratia! Během večera také dostáváme spoustu pozitivních ohlasů na naši připravenou večeři z minulého večera od erasmáků, ze kterých si už pár vzalo vlajky. I mně se dostane vlajky, Slovenka Kika mi ji odkládá na krk, takže od té chvíle pěju jen slovenské písně včetně hymny. Tu vlajku budu mít na sobě ještě pár hodin, necelých deset. V postupujícím večeru zjišťujeme, kam bychom tak popojeli, nakonec se kolem čtvrté zadaří a za pomocí Google map dorážíme do 800 m vzdálené Apotéky (no nejmenuje se tak, ale nikdo si nepamatuje původní název).

Po příchodu tam (až zpětně zjišťuji, že to bylo ve čtyři, a ne v jednu-dvě, jak jsem si celou dobu myslel) přichází prostor pro nepublikovatelný příběh - k němu snad jen to, že mě baví hrát a exhibovat a nevím, proč nad ochotníky už delší dobu jen přemýšlím a nic pro to nedělám.

Pak tu také máme hru "Co umí tvoje propiska?" jako alternaci k mi známé hře "Co vidíš skrz ucho tohoto hrníčku?". Vzhledem k tomu, že ji známe v partě jen dva, je velmi zábavné hrát s dalšími šesti lidmi, kteří netuší. :-D Zajímavý poznatek si také odnáším v tom, že slovenské části Slovanů trvá uhodnutí v zásadě déle, než té české. Každopádně princip nebudu prozrazovat, vše by ztratilo své kouzlo. Počínaje půl šestou a rozedníváním si začínáme uvědomovat, že tahle noc jen tak neskončí.

Bohužel, po šesté to i v Apotéce zavírají, já děkuji místnímu DJ za dobře odvedenou práci a my, s vlajkami na zádech, přemýšlíme co dál. Co dál v sobotu o půl sedmé ráno. No jasně - zajdeme si na snídani! Navigaci do nejbližšího McD dostává do ruky nejslušnější Slovanka a parta Slovanů vybavená o Brita, Němce a pár dalších. Čtvrt hodinku před otvíračkou dorážíme k podniku a čekáme před - najdu si mezitím kamaráda pána bez domova Vitalije, kterému slibuji hamburger a černou kávu za dollar, tak mi mezitím sepíše věnování, ale v Azbuze :-(. Tak to si asi nepřečtu a ani maminka není o moc chytřejší - no nevadí, společně se snídaní i pro mě dostávám od Vitalije věnování a podepsanou kartičku, díky chlape!

Posnídáme, hodíme samozřejmě ranní selfíčko v 7:18 a tentokrát už míříme na kolej. Opět směšná hlášení zastávek (ne, nezvykneme si) a plný trolejbus do práce jedoucích Lotyšů. Podotýkám, pořád poletuji po Rize se slovenskou vlajkou na zádech a odpovídám na dotazy proč a jestli to je Slovensko nebo Slovinsko. Tento stav zavdává také (před)poslednímu zážitku z, teď už, sobotního rána. Už blízko Reznasu na mě ukazují dvě babičky, co si šly po ránu popovídat, ať jdu k nim. Vysvětluji jim samozřejmě anglicky, proč mám tu vlajku a co tu vlastně dělám. Velmi lámaně si spíš nerozumíme, ale pochopíme, že jedna je Ruska a druhá Lotyška. No komická situace, zvlášť po necelých 30 hodinách nespánku. K jedné nakonec dorazí její polský manžel, se kterým si velmi minimálně rozumíme, ale raději jim popřejeme pěkný a den a míříme spát.

To už myslím stačilo, říkáme si. Ale kdeže. Po průchodu vrátnicí nás nastavuje Španělka našeho věku s vakuovaným masem v ruce. WTF. Že prý nemůže ven a že ji máme vyvézt. Aha. Tak navrhujeme lepší variantu zahrnující využití lešení, které kolem koleje je a skok neskok z okna kuchyně. Tak, a Španělka je fuč. To už asi nepochopíme, co mělo znamenat (zvlášť když jsem o pár dnů později zjistil, že bydlí naproti).

Dlouhý den a poslední velká ESN akce za námi, teď už se bude (jen) studovat. Díky, ESN!

Sobota

Sobota je zároveň dnem, kdy budu v Rize celý týden, takže bych už mohl sumarizovat, ale schovám si to na samostatný článek poznatků za prvních dní, už jich mám osm. Každopádně už jsme delší dobu domluvení na sobotní návštěvu místní pobočky inteligentní společnosti IKEA. Děje se tak a během tohoto poznáváme i vzdálenější oblasti Rigy (žádný kopec, fakt žádný), švédské ALE v lese (tu se na ulici nesmí pít) a také opravdu podivné odjezdy autobusů (jeden z poznatků, co bude zmíněn někdy později).

K druhé části odpoledne se Boltem zastavíme na festivalu iNOVUSS, který jsem pochopil jako založený na sebezdělávání, ale možná že byl úplně o něčem jiném. Poprvé jsem se setkal s pojmem swatting, WTF. No a na večerních standupech bylo pro nás nejzábavnější to, že byly v lotyštině - ani Google translator v režimu živého překladu nepomohl.

K večeru se nás schází více Slovanů, tak dáváme místní venkovní hry, učíme malého lotyšského kloučka domino a necháváme se od Dany z ESN pozvat na trip do Finska za polární kruh. Také si děláme společnou Slovanskou fotku s písmenkama složenýma do Chlebíčků a Halušek. První noc po dlouhé době ulehám ten den před pátou hodinu, dokonce už v jednu!

Neděle

Část Slovanů na neděli volí ESN akci na pláži, ale zvolil jsem si vyřešit přízemnější věci - nakoupit, vyprat a trochu poklidit. Nakupování v Rimi je vždycky zážitek, tentokrát nás odrovnaly zmrzliny v igelitovém balení paštiky, cibulo-česneko-rajčato-celero-pórkový džus (který jsem fakt musel zkusit a fakt je hnusný tak, jak zní) a pak jsem se odrovnal sám, když jsem na automatické pokladně rozsypal uchošťoury/šťouchy/šulky z balení, které jsem si dobrovolně vybral (je přece uzavíratelné - mě mohlo napadnout, že tím pádem bude i otevíratelné). Po mírné What'sApp asistenci jsem následně také vypral (díky maminko) a začal trochu zjišťovat, jak budu v zimě sušit prádlo, protože to fakt nebude možné ve zmrzlém téměř nevětraném kutlochu v podzemí kolejí.

Závěrem

Těžko dělat po takhle nabitém týdnu závěry z celé Rigy, ale zatím je to tu super, užívám si to každým douškem (a přispělo tomu velkou, opravdu velkou měrou počasí - téměř bez mráčku)! Ale samozřejmě je třeba počítat s tím, že přijdou temnější, nudnější či jinak rižské týdny, kdy toho bude ke zmínění či zažití méně. Další postupy mám v plánu zpracovávat týdně, pokud se nebude jednat o něco speciálního.

Čtenáři, měj se krásně a užívej končící léto!