Po první mé lotyšské hodině usedám společně s ovocným pivem Brůža Ogu Bruvenjums (recenze bude, nebojte) k psacímu stroji a čeká mě zbytek prvního týdne v Rize. Za oknem prší, první pozdravy blížícího se podzimu, ve sluchátkách pinkfloydovské "Remember when you were young, you shone like the sun" a klávesnice může začít klapat.

Středa

Dopoledne patří konečně dopravnímu podniku s šíleným názvem Riga Satiksme (nezní vám to švédsky?). Díky mnohokrát Francouzce Julii, se kterou jsme se seznámili noc předtím na pivě, že mi vysvětlila, že třetí tlačítko na pořadníku je mýlka, i když na něm stojí něco pro cizince (vše samozřejmě v lotyšštině). Paní na přepážce žádá potvrzení a pas, pak datluje, datluje a datluje. Mezitím prohazuje lotyšské vtípky s kolegyní, no zajímavá situace. Pak už jen kuk do kamery a krásný modrý etalons se hrne z tiskárny.

Tak teď ještě dostat na kartičku ten měsíční kupón. V menze žhavím telefon a skrz jejich eshop a mé číslo etalonu kupuji měsíční kupon, ovšem chyba lávky! Až po koupi mi eshop hlásí, že to bude trvat až dva dny. Aha. Žádné Brno na platební kartu a lítáš hned. Už bych jako potřeboval jezdit, hele. Radím se se Slovany, všichni kupovali v automatech. Tak tedy pro jistotu přikupuji ještě normální lístky, abych se ještě dostal z kolejí a nastupuji do slavné troleje 15. Přikládám kartu a červená. Hmm, takže první lístek. Až na kolejích zjišťuji, že se to musí aktivovat až skrz automat, ale až po nějaké době, kdy se kupon z e-shopu sesynchronizuje do automatu.

IT okénko: znamená to tedy, že kupony jsou nahrané na těch nejspíš RFID kartách a právě aktivace v automatu je tam nahrává. Řešení, kdy by karta sloužila pouze jako ID nejspíš naráží na latenci z busu/šalin/trolejí, protože tam musí pípat všichni, kdo vchází. Nebyla by kombinace obou přístupů rychlejší? Karta by byla identifikátor i nosič - při pípnutí by buď na kartě byl kupon, anebo nebyl a terminál by se zeptal na centrálu, zda tam pro tuto kartu čeká nějaký kupon a případně by ho nahrál. Samozřejmě, riziko neúplného zápisu či nedostupného internetu, ale stejně by mě ta architektonická rozhodnutí realizátora zajímala.

Na pozdní odpoledne se vracím do centra na ESN Pub Crawl. Bhaskar už v úterý něco naznačoval, rozdělíme se náhodně do desíti skupin a s pomocí slev projdeme pár barů, abychom se navzájem víc poznali (a samozřejmě i ty bary). S každým dalším okamžikem si uvědomuji, jak tu potkávám samé Němce. Takže dva právníky, nějaké architekty, další ze Slovanské party a nakonec i Kazachstánky a Jihokorejky. Během přesunů jsme se také dali do řeči s jednou Polkou, takže nemohlo chybět "a když budu mluvit takhle pomalu, budeš mi rozumnět?".

Ve skupince nás po celý večer vyprovázely dvě slečny z ESN, nejspíš místní. V prvním baru ze tří každá seděla u samostatného stolu a zíraly do mobilu. V druhém baru už se sedly k jednomu stolu, ale pořád koukaly do telefonů. No a ve třetím to začalo - využily možnosti pro vedoucí skupinek dostat drink zdarma a nejspíš nebyly zcela zvyklé, takže si ve velmi dobrém rozpoložení začaly povídat. Přišel čas k odletu na afterparty, ovšem moc se jim nechtělo. Takže jsme se dali do hovoru s Julií a po odpovědi na otázku, odkud pocházím, se mi dostalo, že jako Lotyška závidí Čechům, že máme na porno serverech vlastní kategorii. Aha, super úvod konverzace :-D. Po setkání se s Estonkami na výletě a přemlouvání Julie jsme vyrazili na after - úspěch!

Protančená podlaha, spousta známých tváří z minulých dní a Češi téměř do zavíračky - to byla středeční noc. Domů opět první ranní trolejí, tentokrát už s Slovankami a spoluobyvatelkami Reznasu.

Čtvrtek

Velký den pro všechny zdejší kulináře. Čekala nás ESN Mezinárodní večeře a chtěli jsme to vzít zodpovědně. I vyrazili jsme do Rimi, místního obchodu typu Tesco/Penny/whatever. Po dlouhých diskuzích z předchozích dnů, co budeme vařit, jsme se domluvili na haluškách a chlebíčcích. Dost vysmátí ze situace jsme zvládli všechno nakoupit (včetně bedýnek na chlebíčky, které nám daroval hodný lotyšský skladník) a zamířili jsme do kolejních kuchyněk. Až se překvapením jsem již dříve zjistil, že je tu spousta vybavení (ne jak Purkyně v Brně), takže díky, předchozí obyvatelé. Tým halušky se pustil do práce, kuchyní zněly tóny Elánů, Kabátů a dalších národních interpretů a vše odsýpalo. Tým chlebíčky se za chvíli připojil k práci, takže jsme měli za necelé tři hodiny hotové dvě krabice chlebíčků a několik menších krabiček halušek ze dvou a půl kila brambor. Přibalili jsme sbalené cukrovinky z našich domovů, naskočili do Bolta a dojeli jsme na místo.

Nejdřív to tedy vypadalo jako totální ghetto, po čase se ukázalo, že to bude vedle, takže uff. Dostali jsme stůl i povolení si spojit Slovanské stolky a všechno, včetně vlajek, jsme si nachystali, v areálu zatím nebyl téměř nikdo. Postupně začaly přicházet první skupinky a pouze na nás koukaly. Komická situace, spousta jídla a nic od nich, no uvidíme, jak tohle dopadne. Jako správní hostitelé jsme nabídli z našeho repertoáru, rádi si vzali a nakonec i oni rozložili své národní pokrmy. Velmi příjemně strávený podvečer, musím říct. Kromě Týmu halušky a Týmu chlebíčky přinesli i další Slované něco, takže se na stole sešly Hašlerky, bramsalát, veganské řízky a výborný perník. Teda, výborný... no počtěte si sami, jak urbanistka Káťa pekla v Rize, holt stane se :-D.

After party tentokrát mimo historické centrum a musím říct, že to byla výborná změna. Takový plac jsem ještě neviděl - v bloku mezi domy, za třemi uličkami se otevřelo magické místo plné stolečků, palet a prostě krása. V zápisníku mám napsáno Vilnius iela, on je to ovšem Tallin iela, pořád se mi to trochu plete, pardon, Litevčané a Estonci. Každopádně doporučuji návstěvu všem, a to jsme se vůbec nedostali k zážitkům.

Jdeme si pro první pivko do baru úplně venku, barman byl teda velmi v pohodě, až tak v pohodě, že si spíš zpíval a povídal sám se sebou, než aby točil pivko. V tu chvíli přijely zcela v tichu do areálu dvě policejní dodávky a barman podotknul, že jestli budeme utíkat, tak že máme utíkat rychle. Aha, dobré vědět. Když obsloužil dřív příchozí a dostala se řada na nás, byl trochu problém se dopočítat počtu piv, ale podařilo se. A taky jsme byli poslední v tom baru, s pohledem na policejní auta barman zavřel. No dobrý začátek, co se tu bude dít dále?

Poprvé se vlastně jednalo o takovou Slovanskou akci, vzali jsme společně jeden stůl a mohli si konečně popovídat trochu československy a v klidu. Po rundu piv zamířili Slované do vedlejšího baru, které zůstával otevřený. Výběr piva se spíš nepovedl, ale měli pěkné ratné kelímky "Street Food Latvia". Večer pokračoval ve velmi pohodové atmosféře a šel jsem tentokrát já do stejného baru pro další várku. Ovšem nemilé překvapení, u baru stáli dva policisté a jedna paní s paklem papírů. Chvíli jsem obhlížel situaci a pak jsem se zdvořile zeptal policistu, jestli tady můžu nakupovat pivo, když je mi tolik, kolik mi je. "Nakupovat tu můžeš, ale tady už si dnes nic nekoupíš. " Aha :-D. Vrata se po chvíli zavřela a bylo - s příjezdem dalších dvou dodávek přestala v areálu smrdět i tráva.

Dobrá tedy, opět jsme změnili dodavatele piva i témata ke konverzaci, připojil se k nám Nicholas, jehož máma emigrovala za socialismu z Československa do Německa, takže umí plynně oběma jazyky. No a to byla sranda, německý smysl pro humor česky, to bylo něco - až jsem z toho další den nemohl mluvit. Svaté mu nebylo naprosto nic, černé vtipy o celé historii Německa, to byl tak strašně nemorální večer. Nicholas s námi každopádně zůstal až do ranních hodin, takže všechny čest, chlape!

Pak je tu ještě nepublikovatelná historka s Australanem (fakt, žádný Rakušák), která zůstane tam, kde vznikla, tedy v Tallin iela - fakt super místo!

A čtvrtek celkově velmi povedený den, včetně zpáteční diskuze Slovanky Česky a Slovana Slováka o vstupu ČR do eurozóny (doufám, že to není vlastní jméno a já jsem PRO vstup). Zpět na kolej druhou ranní trolejí, tentokrát už vážně sranda uvnitř (hlášení zastávek přece vtipné je, že ano?).

Vydat první týden ve dvou dílech bylo až příliš optimistické, takže z 2/2 se stává 2/3, žádný problém.