Usedám v neděli ráno po týdnu v Rize k psacímu stroji a společně se sluchátky mě čeká pět papírů poznámek zážitků z celého týdne. Ocením, když si ke čtení uvaříte třeba černý čaj za mě, protože já jsem si ho tady ještě nestihl koupit, ehm.

Mám trochu obavy, že pro mne bude problém chronologicky třídit informace a zážitky, ale zkusme to.

Sobota

Vyjíždíme nad ránem z mého rodného městečka, abychom byli před pátou na Letišti V. <3 H. v Praze a potkali tam prvního mého spoluerasmáka a s ním i první historku. Kéžby někdo založil společných chat nás čechoslováků dříve, než v pátek večer. Nemusel by potom tento spolukrajiník čekat přes noc na letišti a mohl krásně vyrazit s námi. Každopádně díky táto, díky rodinko, díky Sony za cestu (a ponožky, bude řeč později) a poslední pozdravy.

Let probíhá zcela standardně (snad jsme letěli i na dva motory, mrk mrk, Smartwings), v půli mě budí marketingová nabídka letušek (wtf), vedle mě se stresem třepe Ruska, co by si jím snad i ukousala prsty. Dosedáme a já s potěšením zjišťuji, že LTE zde nebude problém a že lotyština bude bude fakt úsměvný jazyk, viz všechny letištní cedulky. S další erasmačkou míříme poprvé využít služby místního Riga Satiksme, tedy dopravního podniku, jehož bus 22 nás dopraví do města.

Je slunečný den bez mráčku a já, i přes veškerá (chtěná) neočekávání, to začínám cítit. Riga bude láska na dalších deset měsíců.

Na koleji přesně dle očekávání, anglicky to bude problém, takže se s mojí neznalostí ruštiny rukama a nohama domlouvám s místní kolejdámou. [Rům number van tů zero] s nataženým klíčem jsem ještě pochopil. Co jsem ovšem nepochopil, jsou všudepřítomné nápisy v lotyštině, když se jedná o Reznas, kolej určenou pro zahraniční studenty. Na pokoji mě čeká Němec Tim - prostor pro neúspěšné zhodnocení mé němčiny, kterou jsem úspěšně od základní školy zapomněl. S Timem to bude v pohodě, student učitelství, tišší, to zvládnem. Vybaluji, letmo zkoumám kolej a ulehám na pár hodinek.

K večeru kromě povinných telefonátů absolvuji i první výlet po okolí, pokoupit nějaké jídlo a předměty denní potřeby. Zapadající slunce osvětluje parky a všechno kolem, je fakt nádherně. Těší mě, Rigo, já jsem Joe.

Neděle

Poslední den, kdy ještě není ESN akce, a zároveň první, který strávím celý v Rize. Je pořád pěkně, beru foťák, zběžně kontroluji cestu do centra a vyrážím do vírů Rigy. Po cestě je pořád co fotit, je to nějakých pět kilometrů, takže ušetřím za lístek, projdu si část Rigy směrem k Reznasu a zároveň z toho něco bude.

Dorážím až mezi čtyři rižské parky, které lze považovat za samotné centrum (mimo historický Old Town). Pro první oběd volím Lido, síť místních jídelen. Po obědě odpočinek v parku zpestřený koncertem tria na pódiu v parku, odhadoval bych je na náboženskou tématiku. Odpoledne dál potkávám Slováka spoluerasmáka, se kterým máme mnoho společných témat, vzhledem k tomu, že je také ajťák, ovšem na RTU.

Fotek je spousta, budu si muset ovšem nejspíš naprogramovat plugin do Jekyllu, aby sem šla připínat rovnou Google Photos alba.

Pondělí

Pracovní den, spoustu věcí k zařízení. Nejsem ranní ptáče, takže k obědu vyrážím do centra zaregistrovat se na univerzitu, pro ESN kartu a poté i na první ESN akci - prohlídku historického jádra Rigy s komentářem. Rozvážným krokem přicházím před UL fakultu, co by se u nás jmenovala FP, kde už se srocují první šiky Erasmáků. Slyšet je především němčinu, zatím se všichni spíš drží ve svých národních skupinkách. V čase setkání může být na místě takových 200 lidí, což tedy zaručeně ucpává místní ulici - alespoň se může projevit vlastnost Lotyšů, o které jsem už někde četl. Lotyština možná vůbec nemá překlad pro "s dovolením" nebo obdobného. V MHD stejně jako na ulici to chce ostré lokty, nebo se nikam nedostanete.

Prohlídka není úplně o letopočtech (díky), jako spíš o legendách a podobně - takže si jen občerstvuji legendy o střepech pod kostelem svatého Petra nebo Třech bratrech. No je za námi a je třeba to oslavit, že? Seznamujeme se s partou Němek a Francouzů (vlastně úplně první erasmácký networking, více o něm dále) a míříme do nejbližšího podniku. Barmanovi se vůbec nepozdává, že budeme chtít platit samostatně a dáváme si první místní piva. I dá se, ale rozhodně to není žádná velká sláva. Následně jsme popojeli, abychom v dalším baru poznali další Francouze, Němce, Rakušany, Italy, no prostě celá Evropa. Ital Michele vzpomíná na svůj Erasmus v Ostravě se slovy kurvapičaa (pardon), což nás všechny Slovany pochopitelně dost baví. Pondělí je poslední, kdy mířím na Reznas poslední večerní trolejí , to navíc sám, ostatní Slované reznasáci mi teprve dorazí.

Úterý

Na úterý je plán jasný - zařídit si šalinkartičku, místní etalons (nejspíš etalon jednotky míru nepřesnosti rižské dopravy - zmíním dále). To se mi ovšem nedaří, neboť až v troleji ze společného Slovanského chatu zjišťuji, že mám na potvrzení od UL číslo pasu, který mi leží na kolejích. No nic, první oběd v menze univerzity, která je prostě nádherná. Je umístěna v prostoru sklepa, je to teda trochu bludiště, ale prostor krásňoučký i s křesílky, mírně mi připomíná moji fakultní menzu v mém studijně-domovském a všemi milovaném Brně na FIT VUT.

Odpoledne další ESN akce, tentokrát bowling - parta Slovanů společně s Francouzem Erwanem bereme dráhu a za hodinku zvládáme dvě hry. První se spíš rozehráváme, druhá už za něco stojí a po velké boji v posledních kolech se mi podaří vyhrál o několik málo bodíků. No doufám, že nebude platit, že první erasmové vyhrání z kapsy (eura? :-D) vyhání. Každopádně pozoruji docela jinou množinu lidí, než v pondělí -

Na druhou část akce se střídáme s čekající skupinou a obsazujeme stolní fotbálek - o mnoho lepší zábava! Připojují se k nám postupně Gruzinec, Francouzi a samozřejmě Němci a mastíme hodinu a půl fotbálek. Tam už mi to tolik nejde, každopádně Slované vítězí ve většině zápasů.

Po sportu míříme do poetického baru Greenwood, kde usedáme k pivu (tato aktivita postupně přestane mít cenu zmiňovat) - připojuje se k nám Ind Bhaskar, který je členem ESN a studuje v Rize standardní magisterské studium. Velmi zajímavé povídání, thanks Bhaskar! Každopádně z Greenwoodu se přesouváme do Rock Café, karaoke baru s naprosto nepříhodným názvem. No a tam to jede, světový pop, velmi nadstandardní Shallow od Rusky Anety, Linkini byli také, ovšem na lotyšské lidovky to fakt nemělo. Tu když tam lotyšský DJ pustil, začal celý bar - co jsme se tak ptali, tak všechno samozřejmě o lásce. No a taky první ne zcela příjemná zkušenost - Rusové, co neznají "ne, nechci další vodku" (samozřejmě anglicky :-D), ale cajk, v mnoha Erasmácích jsme jim to vysvětlili.

Nazpět poprvé první ranní trolejí, první zkušenost také s rižskou policií, která vysvětlovala místnímu pánovi bez domova, že Centraltirgus není vhodné místo ke spaní.