Ve zdrženlivém a opatrném režimu všudebouřcí pandemické situace rozepisuji další z blogpostů, kterých už začíná být pěkná řádka. Druhý únorový týden nedostává do vínku nic zvláštního, ale jeden povedený výlet koncem týdne se přece jen bodne.

Pondělí bude pro tento semestr nejspíš jediným pracovním dnem, kdy mě zásadně bude čekat škola. Ekonomika pobaltských států jako nezní zajímavě.. a ani moc zajímavá není. Ale aspoň něco trochu mimo moje obzory, i když je to spíš dějepis o tom, kolik procent exportu másla Lotyšska v roce 1908 končilo v Ruském impériu. Eh. Mezizastávka na náladuzlepšující čokoládový zákusek v Lidu a hurá na baltskou hudbu. No, tak je tu jistý posun od exportu másla k hudbě, ale pořád trochu dějepisu. Naštěstí i zpíváme, což mi zvedá pochmurně ekonomickou náladu. Zpěv lotyšských písniček nahrazuje po cestě domů zpět těch československých táborákových, díky Hančo!

Úterý, špagetový den během kterého pomalu plánujeme nedělní výlet, jinak pár synchronizačních rozhovorů s Českou republikou a Slovenskem.

Středa, v mém archivu Google Photos se nachází spousta fotek Jaro Slávika, fakt netuším, co jsem to zase vymýšlel, hehe. Jinak z tréninku trocha origami, ESN schůzka, večer vajíčka na dost specifický (voďnolázňový) způsob, které vlastně nejsou zas tak dobrá.

Čtvrteční ráno věnováno jest výletu na malé české území uprostřed Rigy, výletu na ambasádu! Plnou moc vyplňuji na chodníku před opevněným prostorem, přes železná vrata se dostáváme do malé místnůstky, kde na nás dýchnou české reklamní nápisy, spousta českých popisků okolo a dvojice Rusolotyšů dohadujících se u okénka. Chvíli sečkání, paní za okýnkem na mě promluví rusky, potom se teda omluví a vysvětlí, že kartou to nepůjde. No nevadí, otočka k bankomatu a druhý pokus, tentokrát žádný problém. Na plné moci se vyjímá nálepka o její ověřenosti (i když jsem se teda nenarodil ve Šternbergu, ale ve Šternberku). Poté prodloužení studentských statusů, otočka na Rigas Satiksme, snídaňooběd v Daily (a fakt dobrý, dělají výborné asdf, jak se to jen jmenuje), pošta a tradá zpět. Večer máme domluvené stříhání našich krásných hřív, Hanča se ujme nůžek a na židličce se vystřídáme společně s Terkou. Sranda večer probíhá velmi optimisticky a končí nakonec úspěšně, pramínky vlasů nám ustřihla ne zcela potají a nyní leží v rohu pokoje.

Pátek, oslavujeme úmrtí svatého Valentýna, nebo tak něco. Vifonka, otočka na letiště pro Kiku, která se zase na pár dní vrací zpět do Lotyšska (i vlajkou jsem se vybavil, když ony ty trikolóry na složených vlajkách jsou tak podobné, pardon). Lidečko, velké vybalování tatranských, margotkových a dalších sladkých zásob a pomalu míříme do Angars, kde pomáhám pořádat valentýnskou ESN party. Fotokoutek nachystán pravděpodobně v nejtemnějším rohu prostoru, taky celkem zima a nedostatek lidí na focení z akce nečiní zrovna nejaktivnější událost. Ale dostávám pohlednou lampu, takže aspoň bude kam ostřit a také spoustu demoobjektů na prvotní fotky. Okolo půlnoci se konečně začínají hrnout objekty na focení, československá parta i ESN už mají své zvěčnění (to ještě úplně bohužel netuší, že to bude jedno z posledních takhle větších). Na pozici mi mírně vypomáhá Hanka (děkuji za pomoc!), během přestávek zjišťuji, že i ESN si jede uvnitř svá VKV a když se doptávám Renāte, jedné z nejvyšších, o ničem neví a nic neviděla. Nuž, dejme tomu, informace máme trochu jiné. Foto balím po první dokončené hodince po půlnoci, na kartě svítí okolo šesti set kousků nejen Erasmáků, ale i úplně cizích, na cenu se dotazujících se, lidí. Akce pokračuje, slovenští zástupci si u DJe vyprosí Borovičku i Ega. Po pár proskákaných hodinách v červeném ošacení to balíme.

Sobota moc moc dobrý mrkvovo pomerančový krém odkoukaný v Tukums, které se ujala Hanka, takže si pochutnávám téměř na cizím - díky moc! Odpoledne nejspíš poslední hokej, co nám tu v Rize vyjde, základní část KHL pomalu končí a v předposledním domácím kole vyzývá Dinamo Moskvu. A to je speciální čas, přijede totiž český reprezentant Dmitrij Jaškin. Na vstupu jako vždy jedna velká prohlídka vlajek, takže vytahuji všech pět nebo kolik jich je a vysvětluji, která je koho. A že jsme si vybrali dobře zápas, je jasné hned po první třetině. Pět ku dvoum svítí na kostce a my se pomalu seznamujeme s dalšími příchozími Erasmáky. Druhou třetinu vypadne domácí Riga zcela z tempa a hostující srovnávají na 5:5 - o jeden fík se zasluhuje český reprezentant. Třetí třetina zase o chlup vyrovnanější, Jaškin druhým kouskem navyšuje vedení na 5-6 a s Rigou to ještě minutu před koncem vypadá špatně. Potom ovšem zamčou Moskvu v obraném pásmu a dvaadvacet sekund před koncem spouští rižskou radost. Okolí se na nás dívá velmi podivně, vzhledem k tomu, že jásáme na téměř každý gól a jen měníme vlajky podle střelce. Tohle zmatení vůbec nepodpoříme největším jásotem na celou halu, když Dmitrij tři minuty po začátku prodloužení tři na tři kompletuje svůj hattrick a my tak můžeme vidět jeho první trojičku v KHL - gratulujeme! Za Rigu navíc nastupuje Marek Ďaloga, slovenský obránce, kterého po zápase běžíme k mantinelům pozdravit společně s Dmitrijem a Sašou Salákem, který spolustráží rižskou svatyni. Od zástupců té mladší hokejové generace se dočkáme i zamávání. Nověpříchozí bereme poté do jednoho z ježků, kde večeříme a těšíme se na nedělní výlet.

Neděle, výlet do Cēsis, 18 tisíc obyvatel, překvapuje nás hned ráno způsob naloďování autobusu, u předních dveří se vytvoří ulička, řidič lotyšsky vyvolává čísla a úkolem je přijít na hlášení čísla koupeného sedadla. Po cestě si dávám dvacet, Césis nás vítá velmi zmrzlým severovýchodním lotyšským počasím, ale nedáváme se, začínáme parkem a tím nejhorším, co nabízí, následuje pohledné centrum, kostel, parky, mírně zmrzlé jezero s kachnami, první sněženky a hlavně hrad. Nálepky nám přidělené pro povolení do všech hlavním prostor nás část ztrácí dobrých deset metrů za pokladnou, tohle se jim úplně nedaří. Každopádně zřícenina je celkem prostupná a zajímavá, konečně objekt, který si Lotyšové nezřídili k obrazu svému. Na závěr výletu už jen pizzeria, neustále opakovaná hra o tom, co umí tvůj hrneček. Na stůl dostáváme nějak nadstav kvasů, ale proč ne, ty točené a chlazené se celkem dají. Značně unavení a zmrzlí zakončujeme den v plném vlaku zpět do Rigy, kde vytahujeme oblíbený kontakt. A nebyl by všem týdnům konec, kdybych do brzkých ranních hodin ještě nedokončoval úkol do ekonomiky pobaltí. Radost na druhou.

Karanténa mého rodného města, všechno zrušené, jediné bezpečné místo je les? Dobrá sci-fi, řekl bych si ještě před dvěma měsíci. Teď? Realita. Huhuuu, srandaaa.