Týden, kterým vítá místní sekce celoevropské studentské organizace všechny nově přijíždějící Erasmáky, je již dvacátým třetím v pořadí tohoto zážitku s názvem "Joe na Erasmu". Riga pořád přemýšlí, jakou tu zimu si vlastně vybere, většina ze známých i bližších za zimní semestr je fuč a přeživší vítají nově příchozí.

Pondělí je vlastně takové čekání na první ESN akci vítacího týdne, speed friending v podzemním, ale velmi příjemném, klubu The Sinners. A také na první mou zkoušenost s focením pro místní ESN - celý den mírně přemýšlím, jestli se těším, obávám, nebo co vlastně. ESNeři (do budoucna, ESNer je člověk, který je členem ESN a povětšinou se podílí na organizaci) se nehrnou zcela nejrychleji, s místními provozovateli vyjednáváme chvíli anglicky, ale stejně si raději počkáme na prvního mísťňáka, kterým vyjednává vstup i dalším nově ESNerům. Klub pěkný, známý, ale prázdný. Úplně to nevypadá, že by někdo řídil organizaci, ale přece jenom někdo rozdává na stoly zahajovací témata pro rychloseznamování a pomalu se začínají trousit i zahraňáci (všichni ti zahraniční studenti, taky vlastně jsme, jen má označení ESNer vyšší prioritu). Mezitím se začínám pomalu sžívat s klubovým focením a místním stropem, který je fakt láska, když 90 % klubu je pod 4m černým a zbylých 10 % pod 2,5m bílým, radost. Klub se velmi rychle plní, stoly pro seznamování jsou okupovány desítky Erasmáků a akce tak nějak fluentně začíná bez pokynů ESNerů, čehož si s Kikou všímáme a pocit z toho máme dosti smíšený - tahle akce měla být nějak řízena a moderována a není... no nesuďme z první události, ale minimálně zvláštní. Tím, že proplouvám neustále prostorem, slyším i semtam nějakou českoslovenštinu, je tedy čas rozšířit naše Slovanské řady a nabídnout jim členství - po nějakých dvou třech hodinkách končím své působení a společně se dvěma novými, Vierkou a Matušem, se přesunujeme na známou nám ulici Avotu do zdejšího ježka. Z prostoru pro seznamování se dostáváme do prostoru na loučení, loučíme se s Aničkou a Patrikem a pomalu také s Ádámem, Michalem a dalšími. Nakonec se nás mezinárodně schází opravdu hodně a tak rekapitulujeme naše bytí, říkáme si náhodné zajímavé fakty ze světa a končíme až s ježkem nad brzkým ránem.

Úterek je velmi zmrzlým dnem a také bohužel jediným, kdy se má konat ve všední dny venkovní ESN akce. Během dne se zodpovědně nořím do fotek z předchozího večera a brandingu ESN, abych pozjišťoval, jak to mají s logotypem a ten rižský si do fotek sehnal. Necelé dvě stovky snímků posílám do mediálního oddělení místní ESN sekce (teda Baibě, ale mediální oddělení zní lépe) a celou operaci fotek z pondělí zakončujeme dlouhou diskuzí o možnostech, jak publikovat fotky, jak vybírat ty správné i o tom, že složka na Google Drive fakt není dobrá platforma na publikaci. Na prohlídku města se střetáváme už kolem třetí hodiny a rovnou dostávám důležitý úkol společně s ESN vlajkou. Je nutné dohledat během prohlídky všechny tři skupiny a vytvořit jim společnou fotku. Vedoucí skupinek sdílí své pozice a společně s Hankou hrajeme po nám již známém centru takovou hru na kočku a myš. Takový Geofun s pohyblivými cíli, nakonec se vše daří a my bychom rádi něco k snědku - dosti velkou náhodou potkáváme další skupinu po centru bloudících Slovanů a také hladových, takže společně s Jančou, která se po týdnu loučí zaplouváme do Ježka, kde plníme své žaludky pokrmy s koprem a loučíme se. Večer menší náhodná sešlost v kuchyni Reznasu, kde si opět vysvětlujeme, že tučňákové pesto moc nesedí do mého jídelníčku.

Středa, královský event ESN celého týdne, sám velký Pub Crawl. Přes den práce logicky na fotkách z předchozího dne, ironickým bavením se nad odposlechy z naší bratrské republiky a před odchodem na večerní program i sledováním startu recyklované rakety Falcon 9 sympatické společnosti SpaceX. Pak už jen sraz na ekofaku, slez všech vedoucích skupinek, onáramkování všech záhraňáků a jdeme na to! Desítky, spíš stovky mladých, krásných, chytrých a především skromných lidí se téměř rozbíhají prozkoumat noční život ve starém centru Rigy. Se vší fototechnikou se přidávám k jedné skupině, vedené pravděpodobně nejmladší dvojicí Čecha Dannyho a Lotyšky Diny, dokumentuji její postup městem, letmé seznamování ve skupině i dění v prvních barech. Dál je to opět trochu naháněná po městě, snažím se aspoň trochu přesně chytat skupinky po barech, po jejich druhé výměně mezi bary letím odložit techniku, abych si neporušil pravidlo fototechnika s sebou = žádný alkohol v sobě. Už nalehko se následně znovupřipojuji ke skupině, abych poznal nově nalezené Slovany, našel nový podnik v centru a zjistil, jak přirozeně znovuvytvořit pěnu na pivu v plastovém kelímku. Nad ránem pak vcházím do svého pokoje, při čemž zjišťuji, že je odemčený a že jeho vůně je jiná, než jsem zvyklý. Zároveň mi v něm přibylo dost věcí a taky jedna živoucí bytost - ha, spolubydla! Ne zcela nečekaně ho nechtěně budím, anglicky se seznamujeme a říkáme si odkud jsme, abychom si následně popřáli dobrý zbytek noci česky a slovensky.

Čtvrtek, po dopoledních synchronizacích všech novinek a zpráv pomocí videohovorů tak různě po Evropě a domácí správce sáněk mého blesku nás čeká giveaway od odjíždějícího Šimonka, darovanou sůl se nejdříve daří Hance rozsypat hned po překročení jeho prahu, mě se tak naši sůl daří rozsypat mně do postele, takže přemýšlíme, kdo to zprasil více. Na čtvrteční akci razím téměř sám, bowling není úplně nejoblíbenější akcí Slovanů, ale i přesto, že jsem na sé čtvrté ESN akci, už jsem cílem hromady dotazů na otevírací hodiny ESN kanceláře a dalších ESN věcí. Přitom jsem chtěl jen fotit - no nevadí, Alexandrs jakožto kápo, dostává celou skupinu do centra, záhraňáci smaží bowling, s technikou poletuju okolo nich a snažím se v tom šíleně divně barevně nasvíceném prostoru bez stropu vymyslet se světlem něco, aby všichni nevyp li úplně jako mořské příšery postavené na práh bowlingové dráhy.

Pátek opět skáču do kolečka večer vyfotit-přes den zpracovat, takže toho moc přes den nevymýšlím a spíš odpočívám po plných předchozích dnech. Před další ESN akcí večer se těšíme z Ježka v tom nejstarším v centru (a také vlastně v tom úplně prvním, prvním ježkovi) a následně míříme, pro mě poprvé, na hlavní budovu RTU, technické univerzity v Rize. Tam se chystá, na základě spolupráce ESN a studentského klubu RTU, lotyšský večer pro všechny zahraniční studenty. Na příchodu všem samozřejmě panáka balzámu, který s díky odmítnu, i když se kluci ušatí z RTU snaží. Sál se plní nadstandardně lidmi a začíná prezentace k Lotyšsku, zvyky, jídlo, pití, zajímavé regiony, a to takové, že se i my trochu přiučujeme. Prezentace by mohla být mírně kratší a s větší pozorností od posluchačů, ale zas co čekat po jednom shotu bylinkového zázraku, zvlášť u Neslovanů. Následně se z lotyšské kultury pokračuje malou minihrou ve formě poznávání jídel, kterou si tři mládenci dobrovolníci jistě užívají, příjemný večer v aule pak oživuje vystoupení tří lotyšských slečen s národními písněmi a přímá ochutnávka připravených jídel místní kuchyně. Ne všichni chápou rozdíl mezi ochutnávkou a hlavním jídlem, celý průchod kolem stolů s ochutnávkami se mírně zpomaluje, ale není to nic, co by nerozehnal následující program. Za asistence kapely, ve které působí jedna z nových členek ESN, se daří většinu Erasmáků párovat do tanečních dvojic a n-tic - lotyšská hudba se line prostorem a přichází vrchol večera, společné tance za doprovodu živé hudby. Mám skromný pocit, že si to všichni přítomní náležitě užívají, vzhledem k všudepřítomným úsměvům a zpoceným čelům. Před devátou končí lotyšský večer posledním společným tancem a my se vrháme se doseznámit s nově nalezenými Slovany.

Sobota slouží k dojezení věcí, které Kika, která letí na zkoušky domů, nestihne sníst, děláme tedy salát (olivy ftw), který konzumujeme jedině s úsměvem a vyrážíme jí pomoci s nákupem vánočních dárků na její únorové Vánoční svátky doma. Krupicová kaše (díky Hančo) je našim obědem, jedeme se rozloučit s odlétajícím Šimonkem a Kikou na letiště, kde rovnou chytáme právě vystoupeného Slovana z přistáté B737-800 aerolinek Ryanair a pak tradá, focení Welcome party, jakožto sobotní ESN akce. Klidný začátek musí startovat členové ESN, především Ray, který se tance na prázdném parketu opravdu nebojí. Nakonec se daří, zvláštními tanci, roztancovat celý erasmácký parket, na který se samozřejmě připojují i místní. Kolem jedné mám na kartě ke 400 snímkům, balím techniku a netuším, že mě čeká ještě jedno dobrodružství. Před klubem je skupina Slovanek, z niž jedné není nejlépe a se slovy, že "už nikdy nebude pít", ji Boltem dopravuji na koleje - to nám ten suchej únor začíná s radostí.

Propršená neděle měla být dnem pro ESN bruslení, ovšem po dvou hodinách diskuzí o možných alternativních řešeních musíme akci zrušit, takže si dělám radost šťouchanými brambory s brokolicí a tofu, večer pak suchý a nový Aldaru Ježek s loučící se Míšou a Holubem, o kakau a pizze.

Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím - haha, kecy, svačím, ale blog počká, #sorryjako.