Práce do školy mám na devátý týden asi jako šedé barvy na průměrné rižské obloze - mnoho. Tento fakt dělá ze 43. kalendářního týdne trochu okurkový, tedy dalo by se říct, nudný. Ale i tak doufám najdu pár zmínitelných zajímavostí.

Pondělí ozvláštňuje výlet na letiště, letecky se nám vrací z nedalekého Osla dvě Slovanky, s vlajkami je vítáme a v Lidu oslavujeme jejich příjezd. Pak míříme zpět do našich škol, Lotyštin a tak dále, abychom se večer mohli sejít kašlající a smrkající u čaje a vína, improvizačně si vyložit karty a podiskutovat o Lotyšsku.

Úterý zahajují paralelní algoritmy s mírně bilingvními snímky k prezentaci, ale tak co bych si nedomyslel. K večeru menší hurá výlet na břeh Daugavy do městské části Ķengarags, která mi už dva měsíce připomíná kangaroos, tedy klokany. I když dle správné lotyšské výslovnosti se jedná o [těngaraks]. Každopádně má tato čtvrť dost neblahou pověst, nejspíš nejhorší že všech čtvrtí, vzhledem k poměru ruského obyvatelstva a celkových finančních investic do této části (nejspíš žádných). Tento názor nám několikakilometrová procházka náplavkou částečně vyvrací, není to tak hrozné, ale zase jsme šli jen po pobřeží.

Středa, rekonstrukce pokoje na kolejích třeba. Souzvuk sbíječek se začíná ozývat chodbou brzy po ránu a všichni z chodby chápeme, že se s tím Lotyšové moc nepářou. O tři pokoje vedle začínají během dne vylévat nivelačku se vším svým vybavením na chodbě, takže to bydlení máme alespoň s exkurzí do lotyšského stavebnictví. Večer ovšem přichází černý den mé lásky k Lotyštině. Od Laury se dozvídáme, že lotyština prostě nemá "mít", ale přivlastňuje věci pomocí "být" + dativ. Tedy něco jako "Jozefs má psa." je "Joesam ir suns", což se v přímém překladu nazpět "Jozefovi je pes.". Blbý. Ale stejně tu lotyštinu miluji.

Čtvrtý den tohoto týdne plním úkolem do paralelních algoritmů (násobení matic je asociativní, Joe, jen tak pro příště), pár kolečky v nejbližším parku (z čehož je pěkných pět a něco kilometrů při 6:15/km) a večer i tréninkem hlasivek při pár mezinárodních písních oficiální ESN akce (a ne, Jolene pořád a nikdy už ne).

Z pátečního ranního UNIXu míříme společně s dvěma Slovankami rovnou na druhý břeh Rigy, abychom si prošli pár památníků, našli ztracené RTU fakulty, objevili další z vysokých škol v Rize s názvem RISEBA a sedící na zastávce u nového UL kampusu vnukli Slovence Kice reálné myšlenky na prodloužení Erasmu v Rize. Riga je prostě láska i za mrholícího deště při pěti stupních a pár kilometrech v nohou.

V sobotní den děláme radost nejen nám, ale i Justinovi (Džastinsovi) a Lucy (Lūsiji), dvěma čtyřnohým psím instancím, které jsme z útulku vzali na procházku do lesa v městské části Jugla - uchozené, ale příjemné odpoledne. Večer zkoušíme v těsné blízkosti univerzity lokální podnik s výborným výběrem deskových her, opravdu nadstandardní i vzhledem k tomu, že jsme byli pochváleni za příchod do podniku, kam prý mnoho cizinců/erasmáků nechodí. Ale zalíbí se mi závody velbloudů, zajímavá sázecí protkaná spoustou matematiky (a uvědomění si, že pravděpodobnost pro padnutí šestky je na šestistranné kostce s [1, 2, 3, 1, 2, 3] je nulová, kuk, kuk, pp).

Neděle úsporná a možná zcela první, která se vleze na jeden řádek - spánek, škola, fotky, odpočinek.