Po dokončených osmi týdnech se mi nahromadilo opět pár poznatků, které mi stojí za zapsání a zamyšlení. Nezaručuji vyhnutí se argumentačním faulům, nesmyslným logickým kličkám či zcela neobjektivnímu pozorování.

1. Míra tělesně postižených v Lotyšsku

To teda začínám tématem, ale co už. Nejspíš jako ryba, co si všímá naprosto zbytečných věcí okolo sebe, jsem si žitím v Rize začal všímat jedné věci - v poměru k Brnu a nejspíš i celé České republice se tu vyskytuje poměrně více tělesně postižených. Dost možná to bude následek stavu zdravotnictví po socialistické minulosti, ale netroufám si odhadovat. Při jednom z výletů jsem toto mé pozorování sdělil mým spoluvýletníkům, kterým se (Hance teda) podařilo najít průkazné statistické šetření pro mé pozorování - tedy že je procento zde vyšší než v Česku/Slovensku. Spolucestující, zaměstnanci kolejí, profesoři, kolemjdoucí, prostě všichni bez rozdílů obsahují nějaké procento kulhajících, napadajících na jednu stranu či s jiným problémem fyzického rázu. Zkusím tu statistiku dohledat, ale nezaručuji.

2. Rozmístění a pojmenování zastávek

Prvně musím říct, že rižský dopravní podnik dle mého dělá výbornou práci, stejně jako plánovač linek si myslím, že odvedl velmi dobrou práci. Ale měl bych tu jednu výtku, na kterou přijde návštěvník Rigy po dnu tady.

Čtyřproudá silnice předělená zábradlím, na obou stranách zastávky, pod silnicí podchod. Na jedné straně, směrem do města, se zastávka jmenuje Centrālā stacija. Na druhé straně se odpovídající zastávka směřující z centra jmenuje Centrāltirgus. No dobře, třeba jsou to význačná místa, tak se jmenují jinak. To by se ovšem zastávka s názvem Centrālā stacija nemohla vyskytovat ve směru z centra ještě jednou, celých 300 m vzdušnou čarou daleko od své stejnojmenné kamarádky. Proč? Centrāltirgus má samozřejmě svého tramvajového bratříčka o půlkilák vedle.

A ještě jeden příklad, tentokrát konečné stanice v městské části Jugla. Přijedete autobusem na konečnou Jugla a čekáte, že přestup na konečnou šalinovou zastávku Jugla to bude kousek, třeba sto metrů maximálně. Ale kdeže. Připravte turistický batoh, budou to dva kilásky přes celé sídliště Jugla. A ano, zastávky se opravdu jmenují stejně.

Rozhodně to není případ jen těchto dvou zmíněných zastávek - je to tu úplně všude. Chápu případ, kdy je jedna zastávka o blok vedle, protože jednosměrky. U univerzity mají ovšem takto postavené zastávky stejná jména, o blok vedle to funguje zase úplně jinak.

3. Košile a jejich knoflíky

Tohle je spíš taková, úplná, blbost. Před pár týdny jsme se Slovany začali dohadovat, kde má na košili kdo knoflíky (a kde otvory). Podařilo se mi samotnému postavit do role, kdy jsem tvrdil, že mužské košile mají vpravo (z pohledu nositele) knoflíky a vpravo otvory. Ostatní Slované nevěřili, takže jsme se ihned v centru vydali do několika obchodů i sekáčů. Takže ano, měl jsem pravdu, ženské košile to mají naopak než ty mužské. Včetně těch baltských, lotyšských i rižských.

4. Pracovní pozice

Těžko se tento bod posuzuje objektivně někomu, kdo nevidí do problematiky a pochází ze země s mírou nezaměstnanosti 2 %. Ale zkusme. Dle mého názoru se tu nechalo vzniknout naprosto nesmyslným pracovním pozicím. Padesátitisícové město Jelgava, sobota odpoledne. Dvoukolejná trať, dvě nástupiště po jedné koleji, spíš taková koridorová zastávka. Na jednom z nástupišť malá budka s okénkem, pokladna s paní pokladní uvnitř. To by dávalo smysl, jsme na zastávce. Ve stejné budce z boku ovšem další dveře na toalety s poplatkem okolo třiceti centů, kde sedí další dáma! Dle vyprávění návštěvnice uvnitř utěrky smotané do zdobených vzorů a kompletní tutoriál k použití toalety. Ano, Lotyšsko má míru nezaměstnanosti 6,4 %, ale je tohle nutné? Nemohl by to prostě zvládat jeden zaměstnanec? A takových případů je tu víc, třeba dva security muži na obchůdek o velikosti dvou dětských pokojů.

5. Nepořádek

Ano, jsme na východě, ano, bydlím v jedné z nejhorších čtvrtí v Rize, ano, jsem zvyklý na něco jiného. Ale opravdu nechápu technické služby (či kdo to zajišťuje), které s radostí uklízí fukary parky, aby nikde nezbyl jediný podzimní lístek na trávě, ale ten nepořádek kolem košů prostě nechají - resp. vysypou koš a co leží kolem něj prostě nechají.

Hrůzná byla pak víkendová návštěva ostrova Zaķusala s televizní věží - prakticky liduprázdný ostrov kromě pár rybářů a prostě nepořádek. V lese, na pobřeží, kolem cest, všude. Flašky, plechovky, sáčky, fuj. V Rize se navíc prostě netřídí, potkat barevný kontejner je celkem svátek - to se mají od nás co učit.

Samostatný odstavec si zaslouží už zmíněná zastávka Centrāltirgus, i přes to, že se jedná o jeden z centrálních přestupních uzlů pro jihovýchodní část města, nikdo neřeší všudepřítomné odpadky, lidi bez domova naskládané na lavičkách a neustupující zápach. Můžete se pobytu zde vyhnout? Vyhněte se.

6. ŠKODA x 抖肩兄弟 “聰明的 就懂” MV全球首播

Na konec něco pozitivního - kdo má rád tuto ujetou reklamu na Škodovku na Taiwanu, určitě by si tu přišel na své. Škodovky tu jezdí především jako povedené tramvajové vozy Škoda 15T, ale také jako osobní automobily či polské Solarisy s nápisem "Powered by Škoda", což teda upřímně nechápu, jak myslí, ale proč ne. Wow, you can really dance! Wow, that's a nice Škoda!