To se jednoho prosincového dne roku 2018 o půl jedné v noci (úplně přesně 00:20:46) objevilo v nejmenovaném komunikačním kanálu dvou dobrých kamarádů slovo "Erasmus". Nezdálo se, že by to na dva mladíky a studenty brněnské vysoké školy mělo mít zásadní vliv. Opak byl ovšem pravdou.

Oba jsme už třetí rok tak nějak přirozeně cítili, že výjezd je další vysokoškolská (super) věc, co musíme absolvovat - po všech těch návštěvách kebabáren, pivech, teambuilding akcích i "obyčejných" školních projektech.

I začalo čtrnáct dní procházení dokumentů, webů zahraničních univerzit, brekotu nad papírováním, bavením se nad studentskými recenzemi nebo rozplýváním se nad MHD v cílových destinacích.

Dva týdny vybírání a hledání probíhaly během zkouškového pátého semestru - údajně nejtěžšího semestru na bakaláři. Výsledek zkoušek tomu moc neodpovídal, ABBA BCC.

Dlouhý seznam spřátelených škol jsem otevíral s následujícími (pod)vědomými požadavky:

• země bez angličtiny jakožto úředního jazyka
• žádný Balkán, žádné horké hlavy
• žádná "standardní" výletní destinace
• zemi, kde nedám za příjemný večer u zlatavého moku půl měsíčního budgetu
• ideálně požadovaná úroveň angličtiny B1 (neboť tu mám jako papír, vyšší bych dodělával)
• a taky, logicky, magisterský studijní program

S každým dalším přidaným filtrem se ovšem původně obsáhlý seznam začal dosti zkracovat. A najednou jsem ji uviděl. University of Latvia. Riga. No ne, asi jsem se zamiloval. To je ono! Riga! Krásné, mi doposud neznámé, pobřežní historické město. Taková pobaltská Praha, jen menší, s plážemi, kde ruštiny bude tak zhruba stejně. Snad to nebude bída s nouzí.

A znovu jsem nažhavil vyhledávače a několik nekončících nocí prověřoval, zda jsem se zamiloval správně. Dopravně dostupné, okolí vhodné k (pub) výletům, město průchozí pěšky či trolejí a také fakulta v peckové historické budově - z brněnského kláštera do rižského zámečku! Teď už se zbývalo "jen" přihlásit.

"Jen přihlásit" zní krásně, tak vznešeně, skoro až filozoficky. Vzhledem k tomu, že fakultní řízení zájemců založeno jest na prioritně sestupně seřazeném seznamu škol, které uchazeč preferuje, bylo dalším mým úkolem doplnit alespoň dvě, lépe tři alternativy. Inu, nemusel jsem na to Pobaltí koukat vůbec dlouho. Nerozlučitelná trojka Lotyšsko-Litva-Estonsko o sobě dala vědět a do přihlášky na další místa letěl Tallinn a Kaunas.

Po pár zkouškách to přišlo, noční nedělní hovory s druhým Erasmus mladíkem, vyplněné a nachystané přihlášky, prsty na myších a společný odpočet. Odesláno. Už jen podepsat papír a v pondělí zanést.

O pár desítek hodin později:

Parťák: “Vytáhni ty přihlášky, ať to podepíšem.”

Joe: “Ehm, leží na bytě.”

Toliko k naší zodpovědné přípravě na výjezd. Alespoň jsme si na konci pátého semestru poprvé vyzkoušeli, jak se tiskne ve fakultní knihovně - podle návodů pro zmatené prváky (i my jsme nimi byli).

Nyní nás čeká papírování, přihlašování a zařizování - už jako kavárenští povaleči erasmáci. No a tak co? Prostě se stalo.